V zemi, která si zakládá na humanismu, právním státě a ochraně dětí, by se nemělo stát, že instituce požaduje školné za výuku dítěte, které do školy ani nemůže nastoupit. Přesto přesně to se nyní děje. Případ nezletilého A.K. odhaluje hlubší otázku: Kde končí smluvní povinnost a začíná lidskost?

Art, drobný chlapec s vážnými zdravotními komplikacemi, byl podle rozhodnutí ZŠ nucen odložit nástup povinné školní docházky. Lékařské zprávy mluví jasně — školní zátěž by ohrozila jeho zdraví. Přesto soukromá vzdělávací instituce American Academy LLC v Praze, požaduje úhradu školného za celý školní rok 2025/2026.

Podle právního zástupce jeho otce, je takový požadavek v rozporu se zákonem i se základními principy lidskosti. Odkazuje se přitom na § 2006 občanského zákoníku, který stanoví, že pokud je plnění smlouvy objektivně nemožné, závazek zaniká. A nemoc dítěte, potvrzená odborníky, není svévolným rozhodnutím, ale osudem.

Dobré mravy nejsou prázdné slovo. Z právního textu se stává etická otázka. „Požadovat školné po rodičích, jejichž dítě kvůli zdravotním problémům nemůže do školy vůbec docházet, je v rozporu s dobrými mravy,“ uvádí právní zástupce. § 580 občanského zákoníku hovoří jasně: právní jednání odporující dobrým mravům je neplatné. Nejvyšší soud ČR navíc opakovaně potvrdil, že výkon práva nesmí být prostředkem bezohlednosti.

Jde o nejlepší zájem dítěte – nebo nejlepší zájem instituce? V sázce je víc než peníze. Česká republika se zavázala respektovat Úmluvu o právech dítěte, podle níž musí být ve všech rozhodnutích prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte.

Opravdu je v zájmu malého Arta, aby jeho rodiče vedli spor se školou místo toho, aby pečovali o jeho zdraví? Opravdu má být vzdělávání komoditou, kterou lze požadovat i tam, kde se učit prostě nedá?

Evropský soud pro lidská práva už mnohokrát připomněl, že vzdělání není jen obchodní vztah — je to lidské právo, které musí být přístupné a přiměřené individuálním možnostem dítěte.

Není pochyb, že smlouvy mají být plněny. Ale jen tehdy, když to je možné — a když to není v rozporu s elementární lidskostí. Zdraví dítěte přece nelze měřit fakturou.
Trvání školy na uhrazení školného i po doložení nemožnosti výuky působí jako nepochopení smyslu vzdělávání samotného: učit děti lidskosti, ne bezcitné formalitě.

Právní zástupce vyzývá školu k přehodnocení postoje a smírnému řešení.
„Trvání na soudním sporu by představovalo výkon práva v rozporu s dobrými mravy,“ uzavírá ve svém prohlášení.

Zbývá jen doufat, že American Academy si uvědomí, že skutečná prestiž školy nespočívá v neústupnosti, ale v lidskosti. Protože každé dítě si zaslouží nejen vzdělání — ale především pochopení.

(ROK)